ROCKFEST 2001
( 21. - 29.8. 2001 )


Skupina Arakain byla pozvána k účasti na druhém ročníku Československého rockfestu 2001, jehož první uskutečnění se připravilo v loňském roce. Letos se akce konala ve dnech 25. - 26. 8. na stejném místě jako loni, tedy v Yorkville, které se nachází asi 50 km od centra Chicaga. Celkem se festivalu zúčastnilo osm účinkujících a skupin. První den v sobotu to byli: Made in Heaven, F. Nedvěd a Druhé podání, Buty a Elán. Druhý den v neděli pak: Ravenhouse, P. Nagy a Indigo, Arakain a Kabát.

Z Prahy cestoval Arakain společně s Kabátem, Buty a P. Nagyem a Indigem a štábem České televize. Elán s Františkem Nedvědem a jeho skupinou Druhé podání letěli už do USA dříve, protože měli koncertů po Státech více. Skupiny Made in Heaven a Ravenhouse jsou kapely místní, složené z Čechů, Slováků a Poláků, kteří žijí momentálně v USA. Odlet největší skupiny z Prahy byl 21. 8. v 8:50 z Ruzyně s mezipřistáním v Londýně, kde se čekalo na druhý let už přímý do Chicaga. Cesta trvala do Londýna dvě hodiny, z Londýna do Chicaga pak hodin devět. Cestu přetrpěl každý po svém, někdo čas mohutně zapíjel, někdo podřimoval, další sledovali filmy, nebo letovou dráhu na malých monitorech v každém opěradle před sebou. Cesta byla utrpením pro kuřáky, kteří si nemohli v letadle, ani při odbavování zakouřit, takže při první příležitosti ve vyhrazených koutech pro kuřáky pak vytvářeli oblaka dýmu. Časový posun mezi Prahou a Chicagem je sedm hodin, takže v Praze bylo 22:00, když v Chicagu letadlo přistálo v 15:00 místního času. Po odbavení a průchodu přes imigrační úředníky USA se skupina přesunula do hotelu Lenox Suites v centru Chicaga pomocí tří mikrobusů v národních barvách (modrý, bílý a červený), kde se všichni ubytovali.

Celá skupina trávila v Chicagu tři noci, dopoledne byla volná a na odpoledne a večer byly připravené akce, kterých se ale nemuseli všichni povinně zúčastnit. Hned první den večer po příletu to byla neformální návštěva "české" hospody "U čtyř stehen", kde se kapely seznámily s prostředím a s českou komunitou, většinou jen přechodně žijící v USA. Druhý den odpoledne se konal výlet do rybářské bašty, odkud právě majitel hospody "U čtyř stehen" bral po skupinkách zájemce o projížďku na motorovém člunu centrem Chicaga. Večer se pak konala oficiální recepce spojená s autogramiádou znovu už ve zmíněné "české hospodě". Ve čtvrtek byl program ve znamení banketu na zahrádce u muzea amerických starožitností místního milionáře v centru Chicaga, na večer byla připravena návštěva místního vyhlášeného bluesového klubu. Volná dopoledne využíval každý po svém, prohlídkami Chicaga, nebo nákupy. V pátek se celá skupina přesouvala do Yorkville, kde se konal samotný festival a kde bylo zajištěno ubytování v motelu Super 8 po další tři noci.

Většina trávila oba dva dny v areálu festivalu, kde byla spousta stánků s českým pivem a dalšími tradičními českými výrobky jako jsou piškoty, tatranky, bramboráky, nebo vlašský salát. 99 procent fanoušků, kteří přišli na festival byli Češi nebo Slováci a celkem jich bylo podle sdělení pořadatelů něco přes dva tisíce. Lístek stál 100 dolarů, v předprodeji podle předstihu v době koupi nejméně dolarů 70. Fanoušci vzali všechny účinkující stejně vřele a byla z nich cítit radost, že mohou jít v Americe na naše kapely. Při vystoupeních byly vidět české vlajky v publiku a hrdost z lidí na svou zemi čišela do všech stran. Součástí festivalu byla i soutěž Miss rockfest z místních divaček a tombola. Předsedou poroty ve volbě miss byl Aleš Brichta. Všechny kapely zahrály výběr z toho nejlepšího, co v dosavadní tvorbě udělali, snad vyjma Arakainu a Elánu, kteří zahráli většinu ze svých standardních letošních programů.

V pondělí dopoledne byl opět odjezd do Chicaga, kde čekala skupinu poslední noc ve stejném hotelu Lenox Suites. Na pondělí a úterý žádný program připravený nebyl, každý si ho mohl utvořit podle svého. Většina ho trávila prohlídkami Chicaga spojenými s návštěvami přilehlých obchodů. Speciálním zážitkem byla pak návštěva nejvyššího domu na světě, měřícího 450 metrů s názvem Sears Tower. Tam je vyhlídka ve 103. patře z celkem 110 a výhled, na který se nezapomíná. Dalo se i koupat v jezeru Michigan, které má větší rozlohu než naše republika. Na 22:25 v úterý 28. 8. byl naplánován odlet celé skupiny zpět opět s mezipřistáním v Londýně. Cestovalo se tentokrát proti času, takže přílet do Prahy byl až druhý den, tedy 29. 8. v 19:05, když byl předtím odlet v Londýně o hodinu opožděn. Z výpravy zůstali v Americe o týden déle Aleš Brichta s Mirkem Machem, kteří ještě natáčeli v Las Vegas a okolní přírodě záběry do nového videoklipu k sólové desce.

Robert Kania (FC Arakain)


CS ROCKFEST
Chicago 2001 (21.-29.8. 2001)

V minulém roce se uskutečnil první, trošku pokusný festival pro českou menšinu ve Spojených státech. Účast více než patnácti set hlav rozhodně prokázala životaschopnost náročné akce. Ono totiž zorganizovat podobný podnik není vůbec jednoduché. A nejde jen o technické záležitosti, jako je kupříkladu převoz aparatury z Čech. Kupříkladu ubytovat nějakých šedesáti, možná sedmdesáti účinkujících (míněno i s nezbytným štábem - technici, zvukaři, manažeři atd.) také není žádná legrace. Nicméně si myslím, že i přes menší organizační problémy proběhlo vše velmi dobře.

Je těžké několikadenní pobyt strčit do pár řádků, takže se omezím jen na vyzdvihnutí několika momentů, které mi připadají zaznamenáníhodné. Na poslední chvíli byl odlet posunut na úterý 21. srpna. Okolo sedmé ráno se sešla valná většina účastníků na ruzyňském letišti (kromě Elánu, Nedvěda a techniky - ti přijeli až před samotným festivalem). Někteří jedinci dokupovali na poslední chvíli alkohol a cigarety (smí se převážet pouze litr tvrdého a karton na hlavu, ale chytré české hlavičky si poradily i s tímto omezením. Risk však může přijít draho - deset let distanc). Jiní rovnou konzumovali, tekutou měnu 'rozumně' ukládali do svých útrob a připravovali se na třináctihodinový let. Nekuřácký!

Pivo za dvacet osm
Po odbavení v Praze jsme nalezli do Boeingu 757 a začalo bujaré popíjení prokládané vlastními zásobami. V Londýně nás čekalo jedno z největších letišť světa, Heatrow. Spousta obchodů a samozřejmě pivnice. O první zážitek se postaral bubeník Arakainu, Marek Žežulka, který nadržen na pivo zaplatil stodolarovou bankovkou. Vráceno dostal v librách, které následně ve směnárně převedl opět na dolary, takže za jedno pivo zaplatil osmadvacet amerických papírků. Nekupte to, za ten mrzký peníz! Ihned jsme volali do Čech na příslušná místa, která poslala tento vpravdě mistrovský kousek dál. Jen Žežulkovi nebylo moc do smíchu.

Z Londýna jsme se vydali druhým největším boeingem, 777, do Chicaga. Devět sedadel vedle sebe, obrazovka v každé opěrce, velká televize v každém sektoru, rádio ve sluchátkách a podobné vymoženosti jsou samozřejmostí. Zvláštností byl záchod, u něhož byla stálá fronta (konzumace byla opravdu nekonečná). Po spláchnutí vyprázdnil obrovský podtlak mísu během pikosekundy. Ještě že jsem nesáhl na příslušnou páčku, když jsem seděl…

Chicago
Vzhledem k časovému posunu sedmi hodin nazpět jsme přiletěli do illinoiské metropole ve tři odpoledne. Tam již čekali organizátoři a začali nás postupně svážet k hotelu Lenox, což byla starší budova, ale luxusně zařízená v nóbl stylu. Po vybalení jsme se sešli v konferenčním sálku a byli jsme náležitě poučeni co a jak. Kupříkladu jak a kde pít či kouřit a podobně, abychom se nedostali do křížku se zákonem. První bod programu obsahoval odjezd do ryze české hospody U čtyř stehen na Cermak street (Cermak byl několik let váženým starostou, než jej zabili). Když jsem se posadil, nechtělo se mi věřit, že jsem několik tisíc kilometrů od domova. Na zdech české nápisy, české pivo, jídlo i kořalky. Byl jsem na správném místě! Po večeři jsem odjel zpět k hotelu a noc využil k procházce po městě. Hlavu stále zvrácenou, oči hledaly konce mrakodrapů a nohy těžkly bolestí. Až na pár zhulených černochů jsem v gangsterském městě nepotkal žádné noční nástrahy. V pražských Nuslích je za bílého dne více nebezpečno.

Ve středu jsme jeli nakupovat a večer nás čekala autogramiáda a oslava U čtyř stehen. Natřískaná putyka burácela do policejní hodiny, tedy do jedné v noci. Pak rychle pryč, protože policie má v Americe neskutečný respekt a právo veta. Jelikož pár místních se ještě zdržovalo před hospodou, musel majitel druhý den zaplatit nemalou pokutu, což byl dost smutný škraloup a vlastně naše špatná vizitka. Ve čtvrtek si šel každý po svém, ale na odpoledne jsme obdrželi pozvání od jednoho z nejbohatších mužů v Chicagu na zahradní slavnost. Fajn, ale tohle jsme nečekali. Krásný zámeček vklíněný mezi mrakodrapy nás uvítal bohatě prostřenými stoly a ke konzumaci hrály harfistka a flétnistka. Nakonec jsme podnikli i exkurzi do zámku, který slouží jako galerie 19. století. Nádhera. Večer jsme zakončili v bluesovém klubu.

Zpátky ke kořenům
Návštěva onoho klubu byla skutečně strhujícím zážitkem, jedním z největších, který jsem si přivezl. Dvě skupiny se střídaly na dvou pódiích a jedna byla lepší než druhá. Vlastně ne. Obě byly naprosto famózní! Byla radost sledovat černošskou čtveřici, jak si pohrává s ortodoxním blues, jak lehtá své nástroje a naprosto přirozeně bez jakékoliv známky křeče přednáší letité pravdy. Druhá partička Big James, vedená obrovitým zpěvákem, měla v obsazení dechové nástroje, klávesy a především výtečné instrumentalisty (zase), zejména baskytaristu. Vzhledově vypadal jako D.D. Verni z Overkill, ovšem sledovat jeho figury byl prostě zážitek!

O Americe se říká, že je svobodná, ale já tvrdím, že svoboda je v Evropě a do USA se nastěhoval bohatý komunismus. Kupříkladu když jsem chtěl odejít s nedopitým pivem ven, nebyl jsem propuštěn. Musel jsem třetinku schoval do kalhot, černá ochranka mi podala ruku a popřála dobrou noc. Na ulici se nesmí pít, kouření je velký nešvar a pornomagazín nesežene, kdybyste se rozkrájeli. Zlaté Čechy! Nejhezčí z Američanek jsou české holky, Američané a černošky. Všude jsou mračna velmi tlustých až nechutně otylých lidí, kteří se tváří, že jim to vůbec nevadí. Ládují se laciným jídlem a nakupují velikosti od pěti X výše. I postele v hotelích připomínají spíše manželský pelíšek, třinácté patro nikde nenajdete. Koneckonců všimli jste si, že v Praze také nejezdí tramvaj číslo třináct? Ach ty pověry! Ale nikde jsem neviděl nějakou potyčku, lidé se rádi omluví při srážce, auta na sebe troubí, ale nikdo nehrozí 'killnutím', jako u nás. Asi si sebe vzájemně více váží.

Festivalová vesnice
V pátek jsme se s větou 'Odjebať sa odtialto do p..i' na rtech, kteroužto používal každý a stále, odsunuli do malého městečka Yorkville, v němž se festival konal. Večer jsme hráli karty a ladili formu na druhý den. V sobotu si část výpravy udělala výlet do Aurory za nákupy. Taxikář nám sice celou cestu tvrdil, že jde o indiánské městečko, což bylo podle obchodů znát, ale my věděli své. Po příjezdu kamarád z Kalifornie pronesl památnou větu: "Kde je Lenin?" Ani stopa.

Odpoledne jsme zajeli na místo činu. S mírním zpožděním zahájila dvoudenní přehlídku česko-polská skupina Made In Heaven, kterou jsem sice nestihl, ale prý jsem o nic nepřišel, neboť se nejednalo o žádnou zvláštnost a návštěvníci se začali teprve scházet. Není se co divit, neboť někteří museli překonat vzdálenost přes tisíc kilometrů. Právě proto se nezačínalo v pátek, jak bývá zvykem. Velký úspěch měl František Nedvěd a Druhé podání. Vysvětlil, proč nehraje s bratrem Janem, a spustil pár starších skladeb, bez nichž by nebyl propuštěn z pódia. Podobně koncipovaný repertoár vlastně zvolily všechny kapely, Buty nevyjímaje. Ačkoliv mi přirostlo k srdci jen pár největších hitů, a také zcela nerozumím jejich vnitrokapelnímu humoru, je nabíledni, že lidé, kteří třeba pár let nebyli doma, si s chutí zazpívali.

Před poslední skupinou došlo na volbu Miss, kterou vtipně komentoval moderátor Pavel Anděl. Královnou se stala krásná prsatá Markéta. Vrchol večera přišel s Elánem. Jednak návštěvnost dosáhla maxima (odhaduji přes tři tisíce lidí, ale těžko počítat, když mnoho fanoušků neustále pobíhalo mezi stánky s českým jídlem a pitím a hojně kupovalo kompakty, trička a další merchandise účinkujících). Téměř dvouhodinová jízda dvacetiletou kariérou rozezpívala nejedno hrdlo. Musím uznat, že oproti vystoupení na festivalu Noc plná hvězd v Třinci kapela působila semknutejším dojmem a především vsadila na letité pecky, které nás zřejmě přežijí. Noc byla dlouhá, předlouhá…

A den byl hustý, horký
Neděle nás na rozdíl od pošmourné soboty oblažila krásným sluníčkem, takže mrazící boxy nestíhaly. Skoroamerickou partičku Ravenhouse jsem opět prošvihl, ale na Petera Nagyho a Indigo jsem se celkem těšil, protože zpěvák je v civilu fajn chlapík a jeho noví spoluhráči, zároveň působící u Mariána Grexy, jsou nejen dobří muzikanti, ale také správní parťáci, kteří nezkazí žádnou legraci, ostatně jako Buty. Můžete si o hudbě Nagyho myslet co chcete, ale nedá se mu upřít cit pro hit, výtečné uvádění skladeb, při nichž se nebojí udělat si legraci sám ze sebe, a velká dávka profesionality.

Poslední dvě kapely vyplnily mozaiku do tvrdosti. Arakain sice původně plánoval předestřít v repertoáru více starších skladeb, ale nakonec došlo jen na Ztráty a nálezy (plus letošních šestnáct skladeb), které si lidé vymodlili. Pětice nehrála tuhle prastarou píseň snad pět let, ale přesto ji velmi obstojně předvedla prakticky 'z voleje'. Kousky Forrest Gump a Slečna Závist měly trošku jiný zvuk, neboť Aleš Brichta a Jiří Urban neměli k dispozici dvanáctistrunnou kytaru, jen klasickou šestku. Koncert jsem zpředu neviděl, protože jsem měl práci na jevišti, ale podle svědků měla možná nejlepší zvuk. Nicméně největší atrakcí se stal bubeník Marek Žežulka, jehož hru si nemálo lidí točilo na kamery, a to i kolegové z ostatních skupin. Po koncertě mi říkal, že byl z toho zájmu trošku nesvůj.

Než se přestavěl aparát, došlo na tombolu a pak nastoupil Kabát s procházkou po platinových albech, což se samozřejmě setkalo s velkou odezvou, byť někteří návštěvníci se již vydali do vzdálených domovů. Tepličtí mají na Ameriku docela slušnou smůlu. Když měli vyrazit za moře poprvé, nedostali víza. Podruhé je dostali, ale měli roztočenou desku. Tentokrát během předposledního přídavku vyhodili jističe, takže na Žízeň už nedošlo, což samozřejmě vyvolalo značnou nevoli. Ještě že se to nestalo dříve, protože si nedokážu představit, co by následovalo.

Nicméně lze druhý ročník festivalu považovat za vydařený, takže by nemělo nic bránit v pokračování tradice. Druhý den jsme odjeli zpět do Chicaga, večer proběhl poněkud drsný rozlučkový večírek a v úterý večer jsme smutně zamávali nejvyšší obytné budově na světě (Sears Tower - 442 metrů bez antén) a začali se přibližovat vlasti.

Nejbližší vystoupení:
21.07. - Kadaň
28.07. - Malá Skála
10.08. - Nové Zámky (SK)
17.-19.08. - Letnice
18.08. - Ořechov
24.08. - Terchová (SK)
25.08. - Šiklův Mlýn
01.09. - Kopřivnice
09.09. - Havířov
15.09. - Beroun
22.09. - Litoměřice

Banner:


Klub:
Kabát - The best

Weby:
Rockový festival v Blansku Web o rockové muzice Web o P2P sítích Rockové rádio HEY! Brno Fan web Wanastowi Vjecy & Lucie Čochy na Blanensku
Kabát Fans

Počítadlo:
Copyright 2004-2007. All Rights Reserved. ©TIM