SONO 2003

Skupina Kabát nahrává další desku. Ve studiu Sono, v Nouzově, dvacet kilometrů na severozápad od Prahy ...

TENKRÁT NA SEVEROZÁPADĚ

aneb Špalek přišel o psa, Ota o kytaru …

V neděli 18. května zůstala krásná dlouhovlasá servírka s Kabáty dobrovolně v restauraci u Spalů do dvou hodin do rána. Za prvé proto, že každý hudebník, který do přiléhajícího nahrávacího studia zavítá, je zajímavá atrakce. Za druhé, že jí bylo líto muzikantů, kteří od rána ve studiu dřeli. A konečně za třetí, že ve vesnici za Prahou, není zase tolik možností, jak si užít…
V pondělí 19. května, když už slunce stálo hodně vysoko, bylo možné první známky Kabátů zaregistrovat jen na betonovém dvorku "statku" studia, kde se směrem k polednímu sluníčku protahoval Ota Váňa. V době, kdy mají slušní lidé za sebou dost dlouhou pracovní dobu, by byla Otova pohoda v tričku bez rukávů provokovala, kdyby bylo koho. Dvůr studia byl pustý, protože do tohoto prostoru mohou pouze muzikanti a zaměstnanci studia, ale zatím nikdo z výše jmenovaných nenalezl důvod, proč by tak měl učinit. Ostatní Kabáti mezitím snídali v restauračním zařízení v druhém křídle rozlehlého domu, kde je obsluhovala stejná servírka, kterou před několika hodinami opustili. Otova pohoda netrvala dlouho. V předsíňce mezi dvorkem a studiem se objevili Radek Havlíček a Panky, manažeři kapely, kteří přivezli nové struny na nástroje. Manažeři se usadili do sedačky a začali listovat knihou Sex, Drogy and Rock´n Roll (jenž přivezl Hurvajz) s fotografiemi nadmíru odhalených rockových legend. Dohadovali se, který z kostýmů by se hodil pro kterého z kapely Kabátu, a litovali, že si Michael Jagger a spol. svoji kariéru pěkně užili, zatímco oni ve světle jejich extravagancí žijí zcela spořádaný život...
Ota se usadil do křesílka naproti nim a začal natahovat na svoji kytaru nové struny, které jak každý muzikant ví, se musejí při nahrávání měnit mnohem častěji, než při obyčejném hraní. A bez strun také dnes nemohli začít. Bylo po jedenácté dopoledne a pracovní doba kapely začala…

Sníme psa!
V okamžiku, kdy se v předsíňce objevil i Milan Špalek, odložil Panky knihu a Havlíček na textařovu adresu pronesl cosi v tom smyslu, že Špalkova žena má dnes stáhnout z kůže většího ze dvou rodinných psů, a jeho maso naložit na česneku. Aby donutili Milana Špalka otextovat alespoň některé z právě nahrávaných písniček, vsadili se s ním o jednoho ze zvířat. Sázku o psa mohl Špalek zvrátit pouze otextováním šesti z patnácti písniček do nové desky do dnešního dne. Jenže dnes nebyl otextován text ani jeden. Jediný kus textu, který měl Špalek v hlavě, a byl ochotný jej přednést, bylo: "Shořel dům, mě hoděj psům…" Jenže pointa dvou osamělých řádků byla právě nyní pohřbena v prohře prvního psa. Takže "Mě hoděj psům", už nebylo nijak aktuální, a textař to pochopil. Havlíček chtěl okamžitě pokračovat v sázení o druhého, i když menšího, psa. Ale textař zavrtěl odmítavě hlavou.
Odvěká hra, kterou kapela a její okolí s textařem po léta vedou má vždy stejný průběh. Milan Špalek se do poslední chvíle, mnohdy i dál, brání textování. Kdykoliv se však donutí, pak z něj lezou geniální texty. Možná proto na něj nedá kapela dopustit. Donucovací proces okolí, však musí trvat nezřízeně dlouho. Na poslední desku Kabátů musel dva texty dodat textař z Krucipüsku, a kromě toho na novou desku propadly dvě již nahrané písničky, které měly být na nahrávce minulé, ale ani je Špalek neotextoval. Dodnes není z patnácti písní, které byly na novou desku vybrány, hotový text k jediné. Proto tady při dvoutýdenním nahrávání a bivakování v Nouzově, chybí do sestavy Pepa Vojtek. Co by tu dělal, když nemá co zpívat.

Vypůjčená kytara
Ota už má struny na kytaru dávno natažené, takže se zvedá, aby šel pracovat do studia, jenže ho zdržela ještě jiná skutečnost. "Teď mi volal člověk, od kterýho mám tři roky půjčenou kytaru, že ji chce vrátit," prohlásil směrem ostatním. Nikdo nijak bouřlivě nezareagoval, všichni výpůjčku kytary registrují. "Tyhle kytary jsou jen tři v republice. Jednu má Žbirka, druhou Kodym a třetí teď já," vysvětlil mi. "Majitel ji tehdy nechtěl za žádnou cenu prodat. Ale nehrál na ni. A kytara je na nic, když se na ni nehraje. Tak jsem si ji vypůjčil s tím, že ji vrátím, až ji bude potřebovat." Pokrčil rameny. "Třeba ji teď prodá," uzavřel myšlenku a vešel do studia. Ani na okamžik k sobě nenechal doputovat skutečnost, že nástroj, na který hraje tři roky, zahraje z jeho rukou naposledy na této desce.

Nudící se Hurvajz
Běžně je hudebník v nahrávacím studiu oddělen od zvukaře sklem. Ota ale vešel přímo do místnosti ke zvukaři. Kytaru má napojenou na zesilovač a snímací zařízení u zvukového pultu. Hraje svůj part melodie a snímač snímá zvuk přímo z kytary, takže se nemusí se zvukařem domlouvat přes sklo a nemusí mít sluchátka, jako při nahrávání akustických nástrojů. Na to, že není otextovaná, zní melodie dobře. Zvukař Milan Cimfe, vysoký charismatický muž s kudrnatými stříbrnými vlasy, jejichž jeden pramen si strká do pusy vždycky, když se má soustředit, je nejen výborný zvukař, ale také muzikant, takže je schopen komukoliv z kapely kdykoliv navrhnout, na kterou z desítky kytar stojících opřených kolem stěny kolem, má hrát, aby v té které písničce zazněla nejlépe. Občas, když s hudebníky řeší nástroje, si půjčí kytaru a hraje part sám, jenom aby si ten správný zvuk vyzkoušel, ale částečně taky proto, že si to užívá… Cimfe nabubnoval do jedné z melodií Kabátů bicí, když to Hurvajz rozhodně odmítl slovy "tak na to vám seru."
Dnes odpoledne se ve studiu střídal Ota se Špalkem. Proto se taky Tomáš Krulich s Hurvajzem objevili až po dvanácté. Přišli houpavým ležérním krokem, jak pistolníci… Hurvajz v černých džínách, v černé kožené vestě a černém tričku s krátkým rukávem, na nohou kožené koně, a Tomáš Krulich v černém triku a černých kalhotách s černými brýlemi a černými vlasy sepnutými vzadu do ohonu. K dokonalé iluzi chyběla jen harmonika z Tenkrát na západě. Kromě toho, že místo pistole třímal Hurvajz v ruce půllitr piva a Tomáš cigáro. Celý výjev působil poněkud bizardně, když připustíme, že v obou slovo "country" vyvolává panickou hrůzu. Protože není praktické, aby byli ve zvukárně všichni čtyři, Hurvajz se s pivem usadil u televize, a Tomáš se po delší době povídání vydal zpátky do restauračního zařízení na obědosvačinu. Do restaurace se jde od nahrávacího studia přes místnost s kulečníkem. Donedávna tyto prostory končily "žíznivým okénkem", kudy podávali číšníci pokrmy a nápoje hudebníkům (důležitá součást natáčení). Nedávno ale byly ve stěně probourány dveře, takže se dá zajít až do restaurace. Tomáš se usadil u jednoho z dřevených stolů restaurace. Přisedla jsem si jenom proto, že z dálky vypracovanou černou image drsňáka zblízka zradila jeho citlivá tvář. Taky mi hned ochotně vysvětlil systém, jakým Kabáti desky nahrávají. V prvních dnech dvou týdnů, které si celkem ve studiu odpracují, nahrává Hurvajz. Rytmická linka bicích je základ. Ota, Tomáš, nebo Milan, kdo je po ruce, mu přitom přehrávají na svých nástrojích melodii. Zvukař zapíná metronom. A Hurvajz podle melodie kluků a přesnosti metronomu nabubnuje rytmus všech patnáct písniček. Od té doby nemá Hurvajz co dělat, protože si své odpracoval, ale musí být při ruce, kdyby bylo třeba něco upravit. A ostatní zatím střídavě nahrávají své party. Kdyby byly písničky otextovány, pokračovalo by nahrávání záznamem zpěvu. Takhle je odpracováno a hudební základ je hotový, když ke všem písním nahráli všichni své části.

Turné bez názvu
Půvabem nahrávání je skutečnost, že ačkoliv dosud neexistuje výsledný produkt, manažeři již s kluky dohadují turné skupiny, včetně jeho pokračování na Slovensku, zadávají tisk billboardů, přestože díky neexistenci textů, není jasný ani název desky, domlouvají spřátelené vystoupení skupiny pro fotbalisty s novou písničkou (ve variantě, že těsně před akcí, bude napsaný alespoň jeden text, který se rychle ve studiu k připraveným hudebním podkladům nazpívá…
A kluci zatím žijí dva týdny v koloběhu od jedenácti do jedenácti, kde nikdo nehlídá pracovní dobu, jeden maká ve studiu, zatímco ostatní vyčkávají. A vždycky, když večer v jedenáct končí svoji šichtu, vyjde jejich úsilí nastejno, jako kdyby si ráno v pět odpíchli ve strojku před tovární bránou a odpoledne ve čtyři udělali totéž při odchodu. A servírce je jich každý večer po jedenácté stejně líto.

V pátek 23. května, když natáčení v Sonu končí, si Milan Špalek odváží CD s nahranými melodiemi domů do domku s jedním psem. Během bezesných nocí a ospalých dní je musí otextovat. Do sedmého června alespoň jednu píseň, aby se mohl nahrát singl a začít jej hrát na akcích, do začátku července zbytek. Špalek tak zatím vždycky učinil. Nikdo však dosud nepřišel na způsob, jak ho k tomu donutit.

Nejbližší vystoupení:
21.07. - Kadaň
28.07. - Malá Skála
10.08. - Nové Zámky (SK)
17.-19.08. - Letnice
18.08. - Ořechov
24.08. - Terchová (SK)
25.08. - Šiklův Mlýn
01.09. - Kopřivnice
09.09. - Havířov
15.09. - Beroun
22.09. - Litoměřice

Banner:


Klub:
Kabát - The best

Weby:
Rockový festival v Blansku Web o rockové muzice Web o P2P sítích Rockové rádio HEY! Brno Fan web Wanastowi Vjecy & Lucie Čochy na Blanensku
Kabát Fans

Počítadlo:
Copyright 2004-2007. All Rights Reserved. ©TIM